recept je určen pro 0 osob(y)
doba přípravy je cca dlouho

Ingredience:
jedna nebo více kačic
vetší kus silnější plastové folie
ostrý, krátký, špičatý nůž s pevným ostřím
stará pinzeta
gumové rukavice
pořádná zástěra

Příprava:
Kačena se (narozdíl třeba od bažanta) nesmí nechat viset dlouho, 2 - 3 dny úplně stačí. Pokud je venku ještě teplo (a to se teď stává i v pozdním podzimu), je lepší nechat ji zamřít v lednici, zabalenou v novinách. Když ji necháte moc dlouho nebo v teple, nejenom se vám bude trhat kůže, ale celý pták bude nelibě páchnout.
Kachna se nesmí před škubáním spařovat! Škubeme nejlépe venku, na vyšším pracovním stole (já mám takový pultík na přesazování kytek), lépe na igelitu (mikroténové folii) než na novinách. Začínáme od zadku k hlavě, napřed svrchními pery. Pár pírek pevně uchopíme mezi palec a ukazováček a šubneme zápěstím. Neškubeme příliš prudce a také ne příliš velkou silou, abychom netrhali kůži. Pera jdou vyškubnout poměrně snadno. Pokud se špatně škube jemné spodní peří, s výhodou si vypomůžeme starou pinzetou na obočí. Na rozdíl od všech rad, které jsem kdy dostala, škubu brka po směru růstu a ne proti němu. Tím se totiž kůže taky trhá.
Konce křídel neškubu, ale odříznu a vyhodím. Taky nemá smysl škubat hlavu, i tu je nejlepší odříznout a vyhodit (ale až u oškubaného ptáka). Kachna se samozřejmě dá i stáhnout z kůže, ale myslím, že je to škoda, hlavně pokud ji chcete připravit pečenou.
Kuchání kachny je hnusná a smrdutá práce, ale dá se udělat rychle a tím utrpení zkrátit (problém je, když je kačic tucet). Nejlíp se dělá v takových těch jednopoužitkových plastových rukavicích, které mají u pumpy. Kachnu opatrně nařízneme kolem řitního otvoru (pro neznalé - ta díra je tam jen jedna), vlastně spíš prořízneme kůži. Pak nařízneme kůži od sterna směrem k již obkrouženému otvoru. Neřežeme moc do hloubky, abychom vnitřnosti neprořízli a ty se nevylily do břicha. Pak vsuneme ruku v rukavici do kachny a to tak, že opatrně jedeme rukou ze strany břišní dutiny tak, aby se nám hřbety prstů dotýkaly nejprve kyčle, pak hrudního koše zevnitř (tzn. na hřbetech prstů cítíme žebra). Když dojedeme prsty až ke krku, opatrně rukou jakoby objedeme vak vniřností a lehkým tahem se je snažíme vytáhnout ven. Většinou to nedělá problém. Na nic netlačíme, nic nemačkáme. Pokud vnitřnosti nejdou vytáhnout, raději ruku vyndáme a zkusíme to z druhé strany. Když vnitřnosti vyjedou ven, většinou drží pohormadě a není problém je vyhodit. Někdo z nich vyndává játra. Je možné je i uvařit psům, ale doporučuju to nedělat ve vlastní kuchyni, která je součástí bytu. Pařátky rovněž odřízneme a můžeme uvařit psům.
Kachna se dá vykuchat i pomocí háčku (většího a trochu jiného než je ten na krajky frivolitky), proto se někdy říká vyháčkovat. Tento postup neovládám, takže neporadím.
Oškubanou a vykuchanou kachnu důkladně opláchneme pod proudem studené vody zvenčí i zevnitř. Uvnitř si opět pomůžeme rukou. Já ji pak osuším a pro jistotu ještě opálím. Nemám v kuchyni plyn, proto k opalování používám lihový kahan. Pokud jsem ji opálila svíčkou nebo propan-butanovým hořákem, vždycky to bylo v chuti poznat.
Tím je kachna připravená k další kuchyňské úpravě.
Divoká kachna má pevnější, mnohem méně tučné a mnohem voňavější maso než kachna domácí. Při pečení je vždycky dobré strčit do břicha svazeček divokých bylinek (mateřídoučka, divoký fenykl ap.), aby se chuť zvýraznila.

Doporučená příloha:
trpělivost, rýma bývá občas výhodou

vytisknout recept

poslat recept emailem

přidat mezi oblíbené recepty